Školní dokumenty

Hlavní kritéria kritického myšlení

Hlavním a původním úkolem kritiky je šíření odmítavého postoje k pedagogickému negativismu,  jejím dalším posláním je rozlišovat a vyhodnocovat různé typy argumentů, soudů nebo tvrzení. Tato schopnost tvořivého rozlišování pak v člověku formuje předpoklady pro správné pochopení konkrétních situací a vytváří kvalitnější prostředí pro správné rozhodování.

Jedinec, který dokáže kriticky myslet je mnohem méně ovlivnitelný reklamou, manipulacemi a přesvědčovacími tlaky a taktikami. Dokáže i mnohem účinněji prosazovat vlastní myšlenky a tvořivé nápady v jakékoli profesi a postavení.

Koho by to mohlo zajímat? Koho by to mohlo zajímat?

• Vás, kdo ve své pracovní náplni zpracováváte a třídíte informace
• Vás, kdo potřebujete tvořivě pracovat a využívat myšlení ve své profesi
• Vás, kdo se při jednání potřebujete ubránit manipulativním[1] a přesvědčovacím taktikám
• Vás, kdo potřebujete a chcete své nápady a stanoviska sdělovat jasně a přesvědčivě
• Vás kdo pracujete v public relation, jako manažeři, obchodníci, zastupujete politické strany nebo občanská sdružení.
• Ale také Vás (o to především – pro naši budoucnost), kdo učíte, radíte, …

Co se všechno můžeme naučit: 

• Jak vypadá správná argumentace (základní typy)
• Základní logické pojmy a jejich praktické
• Deduktivní a induktivní způsob myšlení (jak interpretovat statistické údaje, kdy použít analogii, zobecňování poznatků)
• Ověřování platnosti soudů a výroků
• Analýza argumentů
• Vyhodnocovaní jednotlivých argumentů
• Chyby v argumentaci

Odhalovat argumentační chyby v mluveném nebo psaném projevu. V množství dat a postřehů najít řád, tvořit podklady pro vypracování nových nápadů nebo teorií. Efektivně používat argumentaci pro obhajobu a zdůvodnění svých návrhů, projektů a produktů, přesvědčivě argumentovat v pracovním i osobním životě[2].

4. Americké vzdělávání a kritické myšlení

 Počátek nového hnutí jako alternativní systém pohled na současnou školu

Kritické myšlení jako systém metod nového vyučovacího procesu v českých zemích přichází z USA. Programy kritického myšlení, které se nyní propagují od východu na západ a obráceně jsou miniaturizované a zprimitizované kurzy logiky. Metodou jako takovou je koučován[3]í, při němž jsou studentovy výkony opravovány, když jsou provedeny nedostatečně, a trvá se na správném provádění znova a znova, dokud se potřebné dovednosti nestanou dokonale usazeným návykem ( Proč nefungují programy kritického myšlení, 2005)

Snaha amerického psychologa je projevit i v dospívajících lidech potřebu zvídat a tázat se na otázky, jež jsou před nimi skryty. Jde především o metodu usuzování, kritického a logického myšlení.V praxi tato metoda vychází ze sokratovské metody dialogu. Jádro programu tvoří několik povídek vlastní tvorby žáků, které jsou doplněny dodatkem pro učitele. Dodatkem je plán diskuse. Otázky se týkají rozvoje mysli ( Psychologie dnes, 2005).

Psychologické výzkumy prokázaly, že škola by měla být nejen zdrojem informací, ale měla by se snažit rozvíjet myšlení žáků. Na základě kognitivní psychologie dnes většina autorů zastává názor, že myšlení rozvíjet lze. Vznikla řada teorií a metod, které danou problematiku reflektují. Některé z těchto metod objasnil americký psycholog Matthew Lipman. Jde o pedagogický přístup, který dává učitelům a vychovatelům možnost rozvíjet myšlení dětí filozofickým způsobem, ovlivňovat je od samotného začátku školní docházky. 

Základy nové metody stály na dvou pilířích.  Na jedné straně dětským zájmem ptát se a žádat vysvětlení.  Na straně druhé  klást si otázku, proč jsou menší děti plné tvořivosti,  zvídavosti, zatímco starší studenti jsou znudění a pasivní. Kreativita je pojem, který na rozdíl od kritického myšlení vedoucího  k rozhodnutí, k soudu nebo konsensu,  nemá žádné ohraničení. Kreativní myšlení může probíhat konvergentně nebo divergentně. Gilford[4] rozlišuje konvergent a divergent  personality. Kreativní myšlení má přípravnou fázi, plynutí, uvědomování si souvislostí, flexibility. Kreativita se také zkoumá na tom, jak se děti chápou příležitosti a také prostřednictvím teorií, jak mozek spojuje podněty (Gregorg, Kreativní, srovnávací a systémové myšlení v učitelském vzdělávání, 2003)[5].

Myšlení, které ve své podstatě by mohlo ukázat novou cestu za poznáním i za hlubším  rozvojem kreativity studentů a dalších podpůrných poznávacích procesů uvnitř naší psychiky. Můžeme tedy specifikovat pět základních charakteristik kritického myšlení.

4.1. Brazilský model školství Paola Freire

Existuje ještě jedno pedagogické hnutí, které má v názvu slovo kritický. Kritická gramotnost představuje určitou iniciativu jiného proudu, který se šíří  současně okolo a spolu s kritickým myšlením v proudu nových změn ve školském systému. Kritická gramotnost stejně jako kritické myšlení nelze přesně charakterizovat, ale v jistém smyslu si mohu vytvořit svoji vlastní definici. Lektoři, kteří se zabývají těmito myšlenkami nechtějí stahující programy a myšlenky, jež jistým způsobem obsáhnou vše nutné k obnově či změně školského systému.

          Kritická gramotnost je obvykle spojována se jménem Paolo Freira, který se stal vzdělavatelem. Paolo Freira[6] je brazilský právník, jenž vymyslel zajímavou revoluční pedagogiku. Svoji výchovu a vzdělávání začal u chudých venkovanů a postupně pomocí sokratovských rozhovorů rozvinul jejich myšlenky , aby tito lidé uměli vyjadřovat své názory i v soukromém životě. Žáci se učili pozvolna novým dovednostem, které pak mohli využít ve svém životě. Učili se pomocí obrázků. Obrázek jim měl připomenout problém a nyní museli určit příčiny a důsledky i možnosti, jak problém vyřešit. Po určitém období se vraceli k těm problémům, jež řešili na počátku své školní práce.V této etapě již žáci měli větší nadhled nad problémem a dokázali rychleji vyřešit dané téma.

          Freire se zabýval jejich vědomím, jež nazval magické. Podle jeho teorie tito lidé padli na dno společnosti a byli velmi chudí a tato neutěšená situace je přivedla až na pokraj lidské společnosti. Celou situaci chápali jako neměnný cyklus přírody. Jejich učitel v nich otevřel nové dveře tzv. kritického uvědomění.

 4.2. Ruské školství

          Kritická gramotnost jako nový jev velice zaujala sovětského psychologa A.R.Lurii.[7]

Lurii vycházel z práce s lidmi nevzdělanými ( negramotnými), kteří uměli pouze obdělávat půdu. Většina z nich neovládala ani základní triviální operace. Bylo nutné tuto nevzdělanost napravit, a proto se rozhodl, že nepotřebují tito lidé memorovat dlouhé texty a nepotřebují mít encyklopedické znalosti, ale praktické. Praktické znalosti je vedli k řešení daných potíží. V minulosti  řešili  změny svého způsobu života tak, že neuměli reagovat na nové problémy spojené se změnami a propadali panice či letargii. Zavedl metodu, při níž se venkované snažili a naučili kriticky hodnotit svoji situaci v určitém bodě svého života.  Tuto situaci se snažili řešit podle nových naučených mechanismů tedy dle problémové výuky, které se věnovali se svým učitelem.

          Možností vzdělávat tyto jedince získal nejen psycholog dostatek materiálu pro své pozorování a výzkum, ale také těmto lidem ukázal jinou alternativní cestu z nesnází. Využil jednu z nejstarších metod vyučování a tou je řízený dialog. Pomocí něhož učí pedagogové své žáky myslet a vytvářet určité předpoklady pro svůj další svobodný život. Kritická gramotnost a kritické myšlení jsou odlišné, ale naučí lidi kriticky myslet a toto přináší všem jistou dávku svobody.

4.3.           Australské školství v kontextu kritické gramotnosti

          Freirovy myšlenky nejvíce ovlivnily Austrálii. V Austrálii se začalo rozvíjet nové hnutí kritické gramotnosti. Není to stejné jako kritické myšlení, ale některé shodné rysy jistě obsahuje. Kritické myšlení[8] se soustředí na tvrzení a jeho podporu, na jeho interpretaci a aplikaci. Kritická gramotnost[9] má poněkud skeptičtější úhel pohledu a je také více politicky orientována.

          Zastánci kritické gramotnosti vytvořili model čtyř zdrojů kritické gramotnosti podle Luka[10].

          Model může být použit pro jakýkoli text, ale zastánci tohoto hnutí nabádají vyučující, aby pracovali s texty, které budou odpovídat věku a zájmům žáků. Samozřejmě se nesmíme omezovat jen na texty vybrané v učebnicích, ale spíše se budeme snažit pracovat s materiálem, s kterým budou žáci muset pracovat ve své praxi. Nejvíce diskutovanou otázkou dnešní doby je reklama, jež nás všechny ovlivňuje na každém kroku, a proto vybereme texty z reklamy a posléze je rozebereme a analyzujeme podle daného modelu  Luke.

          Kódovací a formální praktiky

Zpočátku našeho rozboru si položíme zásadní otázky: Jak si poradíme s textem? Jaké formální vzorce, které obecné zásady se zde uplatňují?

          Odpovědí bylo, že z psychologického hlediska se reklama snaží nám klientům vsugerovat nějaký pocit. A to ten, že nutně tuto atraktivní věc nutně potřebujeme. Představu nutnosti zakoupení tohoto zboží nám přímo zaryjí do podvědomí a někdy, až nelogicky nakupujeme věci, které nepotřebujeme. Z reklamy dostáváme informace, že se staneme svobodnější či úspěšnější, když si zakoupíme drahé auto na splátky atd. Systém manipulace, a tudíž se s žáky učíme rozebrat tento text. Text analyzujeme pomocí otázek.

Čí představy reklama reflektuje?

Co nám vsugeruje?

Jaká jsou řešení, abychom nepodlehli tlaku této reklamy?

Postupy vytváření smyslu textu

          Smysl textu je nejpodstatnější částí celého systému práce s textem. V této etapě si musíme položit další otázky, které se týkají určitého zázemí, kde vzniká možnost našeho uvědomění. O jaké kulturní zázemí se text opírá? Jaké jsou kulturní významy daného textu?

          Porozumění je          dovedností, kterou se musíme učit od útlého věku, a proto je nutnost pochopení textu a také záměru, proč byl tento materiál napsán a komu slouží. Pokud nepochopím dokonale skrytý podtext a nechám se zlákat do nedůstojného mechanismu nákupní horečky, jež zřejmě skončí mým krachem. Znalost pochopení textu mě vede k tomu, že budu připraven na tuto alternativu a pokusím se všemu postavit čelem a dobře pochopím účel i důsledky svých činů i činy reklamních agentů. Vycházím-li z kulturního zázemí naší země, musím přiznat, že sociologové varují před zhoubnou šíří reklamy, která zasahuje skoro všechny skupiny obyvatel. Naučit žáky odhadnout, co je dobré a co již zasahuje do jejich soukromí a mohlo by negativně ovlivnit je i ostatní. Sami hledají klady a zápory.

Účelové postupy