Literatura na přelomu 19./20. století
Nové umělecké směry konce19.století
-impresionismus
( z latinského slova –impressio – dojem)
- původně francouzští malíři C.Monet, A,Renoir, E.Degas, sochař A.Rodin, hudební skladatel C.Debussy
- Manetův obraz Imprese – zachycuje východ slunce na mořské hladině
v malířství
jasné, čisté barvy – vystižení bezprostředního dojmu, nálady ( hra světel a stínů), mozaika barev, neurčité kontury
v literatuře
- sdělení bezprostředního subjektivního dojmu
- vyjádření okamžité nálady
- neopakovatelné chvíle – smutek, radost, melancholie, nostalgie
- potlačení rozumové účasti na obsahu
- volné řazení zrakových a sluchových dojmů
- melodičnost
- v popředí lyrika, zvláště přírodní, lyrizace prózy – uvolnění kompozice, oslabení příběhu, fragmentárnost
- básník P:Verlaine
-
Charles Baudelaire
(1821 – 1867)
- Básník a překladatel ( E.A.Poe – básník, prozaik – Havran, Jáma a kyvadlo)
- Kritik
- Do češtiny přeložen poprvé Vrchlickým
- Protiměšťanský postoj – bohémský život v Paříži
- Sbírky:
Květy zla
- Odsouzena z mravnostních důvodů k pokutě
- Titul - spojení představy krásy a zla (oxymóron)
- Provokující otevřenost
- Pobuřující cynismus – hledá krásu i v ošklivosti
- Např. Zdechlina(báseň)
- - syrový obraz rozkladu a hniloby
- Skutečná krása mrtvých lásek
- Kontrast
- Života a smrti
- Krása je v pravdě ( vliv klasicismu)
Co povíš dnes večer – intimní zpověď – čistá lyrika
jediné pozitivum života = umění milující krásu – originálnost obrazu, fantazie, vytříbená forma – vliv parnasismu - Estetické hnutí a zároveň umělecká skupina tvůrců francouzské poezie v 50.-60. letech 19. století, vycházející z principu lartpourlartismu.
V reakci na romantický lyrismus žádali básnictví popisné, neosobní postoj umělce: téma a obsah nejsou v parnasistické poezii důležité, pozornost tvůrce je soustředěna především k jazykovému materiálu. Odpor k přítomnosti a utilitarismu umění vedly autory k "čistému umění", syžety byly hledány mimo současnost.
b. Co víš večer dnes – intimní zpověď – čistá lyrika, smutek X touha poplném životě
b. Ó, já tě zbožňuji – zoufalství, milostná zklamání x uctívání krásy, láska x pohrdání
b. Vztahy – harmonie člověka a přírody – bohatá obrazotvornost – fantazie – citovost
přirovnávání – dojmy sluchové, čichové, vizuální – forma sonetu
znělka - literatura forma lyrické básně o 14 verších; dělí se obvykle na dvě čtyřverší a dvě trojverší, zpravidla s pevným rýmovým schématem, která vyhrocují myšlenku básně. Sonet vznikl ve 13. století v Itálii (Petrarca), v české literatuře ho pěstoval hlavně J. Kollár, J. Vrchlický, J. V. Sládek, J. S. Machar, V. Nezval, F. Hrubín.
Malé básně v próze – 50 rytmizovaných próz, básnické vize Paříže – moderního člověka – obrazná vyjádření – symboly, vyjádření vnějšího světa
Baudelairův přínos:
- hledání harmonie, čistoty x skutečný svět
- touha po kráse a jejím pravdivém ( až syrovém vyjádření
- obrazotvornost, fantazie, vytříbená forma, provokující cynismus
Paul Verlaine (pól verlen)
(1844-1896)
- básník, blízkost symbolismu – bohémský způsob života – toulky Evropou s přítelem Rimbaudem („výsostným pěvcem a ďábelským svůdcem“), navázal na Baudelaira
- Kvůli Rimbaudovi opustil Verlaine rodinu i zaměstnání
- Jejich vztah byl rozervaný a skončil hádkou, při níž Verlaine Rimbauda postřelil
- Verlaine skončil ve vězení
- Propadl drogám a alkoholu
Saturnské básně – první sb. vyumělkovaná poezie, básně dokonalé formy – typické pro parnasismus. Převažují pocity smutku, beznaděje, nejistoty. Autor se inspiruje přírodou. Zvukomalba – v básni Podzimní píseň – využití vokálů a sykavek
„ Ó podzime,
tak dlouze tvé
housle lkají,
mou duši tou
hrou unylou
utýrají“.
Přeložil František Hrubín
Báseň byla přeložena mnoha básníky (Holan, Hrubín,Seifert, Jelínek)
Galantní slavnosti – s. inspirována rokokovými obrazy Watteauovými ( autor zachycuje frivolní chování bohatých lidí – používá pastelové barvy k zachycení určité události)
Sb.Kdysi a nedávno – báseň Básnické umění – vysloveny principy symbolistické poezie (obsahová neurčitost, mnohoznačnost, odstíny a náznaky, volný vztah ke skutečnosti, citovost a vnitřní vyrovnanost, subjektivita, hudebnost, představivost a sen, zachycení nálady, snaha vsugerovat ji čtenáři, volné řazení představ, magie slova.
„ Především hudba! Ta buď vším
ve tvých verších, tím, co vznáší se tu
po lidské duši na odletu
k nebesům, láskám šťastnějším“.
Romance beze slov (též Písně beze slov) – vznik básní v době důvěrného vztahu k Rimbaudovi, lyrismus, hudebnost, rozechvěnost, nejistota a bolest – prostý srozumitelný výraz.
Prokletí básníci – soubor esejí a portréty prokletých básníků, sebe zařazuje pod anagramem Pauvre Leliane (Baudelaira považuje ne za prokletého básníka, ale za klasika, stejně jako renesančního F.Villona
Přínos:
- formulace znaků symbolismu
- zachycení okamžité nálady
- hudebnost
Jean Arthur Rimbaud (žán artýr rembo)
(1854-1891)
- výjimečná osobnost francouzské poezie ( F.X.Šaldou označen jako „božský rošťák“)
- revolta proti konvenčním hodnotám
- provokativní tulák, vzpurný bohém
- odpor k soudobé společnosti
- šokující otevřenost ( odmítl patos a vyumělkovanost – znak rokoka)
- vyjádření rozervanosti světa, vnitřních pocitů („uvážené rozrušování všech smyslů“)
- dokonalé básnické dílo vytvořil ve svých 15 – 19 letech
- uveřejňováno v časopisech
Dílo:
Iluminace ( sb. vydaná Verlainem bez souhlasu autora) – doklad nespoutané obrazotvornosti, zvukomalby, všestranného smyslového vnímání reality, barvitost, kontrasty, vedle spisovného jazyka i jazyk z periférie
b. Mé bohémství – odpor k měšťanské morálce, básníkův životní postoj – tuláctví – rozbitý střevíc, děravé kapsy, svrchník už shodil skutečnost, roztržené kalhoty
Pocit spokojenosti a svobody – nebyl spoután ničím a nikým
„Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu“ – zvukomalba.
b. Večerní modlitba – bohémství – snaha šokovat, pobuřující název
„Jsem jako anděl v rukou kadeřníka
a držím džbánek piva se žlábky…“ - základní umělecký prostředek – protiklad ( sen x realita)
„Mé sny jak trus…mně tvoří sladké připáleniny“
všestranné smyslové vnímání, bezprostřední subjektivní zážitek – prožitek – forma sonetu
b.Samohlásky – zvuk každé samohlásky spojován s barvou:
„A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek …využití asociačního principu
b. Spáč v úvalu – obraz přírody a spícího vojáka, šokující závěrečný verš (kontrast)
forma sonetu
posmrtně
Opilý koráb – snová představa ( básník nikdy neviděl moře)- doklad výjimečné obrazotvornosti a fantazie, obraz bouřlivé plavby, symbolický obraz básníka totožného s lodí bez vesel a kormidla
(„mne, zbloudilou loď,…“já, koráb z mlhovin“…)
řetězec metafor ( proud představ a halucinací), vnímání všemi smysly ( modrá vlna, zelené azury, funící moře – sladší než dužina kyselých jablk
překvapivé zvuky, nové pojetí barev, opojné vůně
dekadentní prvky – ich-forma, verš alexandrin
Přínos:
-Obraz bezprostředního osobního zážitku
- barvité metafory
- zvuková stránka verše
- bohatá obrazotvornost, fantazie
- šokující otevřenost, kritika měšťáctví