Česká moderna 90 léta 19.století

Situace

-         prohloubení krize politické ( nedořešen boj za politickou svobodu národa – sociální rozpory)

-         rozchod kultury s vládnoucí společností, pocity hořkého zklamání a osamocenosti, program negace dosavadních společenských a uměleckých ideálů

-         vznik nové a mladé generace spisovatelů vystoupila s Manifestem České moderny 1895:

1)      směr bez jednotného uměleckého programu, různorodost zaměření spisovatelů

2)      jednotící prvek – rozchod s vládnoucí politikou

3)      nonkonformismus – polemické srážky s představiteli politiky

4)      odlišnost od předchozí generace, ostré útoky proti lumírovcům i realistům, návaznost na Havlíčka a Nerudu

5)      individualismus – právo na osobité pojetí tvorby, senzualita – krátké trvání skupiny pro vnitřní diferencovanost a pronikání nových uměleckých směrů „ otevírání oken do Evropy“

Významný představitel české literatury 90. let 19. století

Josef Svatopluk Machar

(1864 – 1942)

-         byl autorem Manifestu Česká moderna 1895

-         stal se mluvčím generace Česká moderna, jako básník a představitel subjektivní a politické lyriky, satirik

-         narodil se v Kolíně, stal se úředníkem ve Vídni, podíl se na české politice a kulturním dění před první světovou válkou, byl nepřítelem prázdného vlastenectví a klerikalismu. Po válce měl názorové neshody s vládou a stal se stoupencem krajně pravicové politiky

Dílo:

a)      raná tvorba:

básnická sbírka – Confiteor I. –III. ( z latinského zpovídám se, vyznávám se) – společenská a politická lyrika

Sbírka popisuje polemické zamyšlení nad pocitem zklamání a rozchodem se současnou literaturou. Básník se soustředí na vlastní nitro, a tedy na nálady. Vychází ze sbírky pocit subjektivních pocitů autora, který se soustředí pouze na sebe sama. Autor pomocí provokativní otevřenosti kritizuje měšťáctví. Buržoazní politika státu se mu jeví jako nepřijatelná, a proto hovoří o falešné morálce a frázovitém vlastenectví. Nachází se zde velká řada ironie, výsměchu. Titul sbírky zahrnuje několik reflexivních básní ve stylu Vrchlického. Naznačuje zpověď básníka, jde o lyrický deník. Není to zpověď rozcitlivělého básníka, ale odhalení jemných odstínů duše.Spíše se odhaluje hněv, ironie, sarkasmus. Byl nemilosrdný k sobě i k druhým. Básník chce, aby sbírka byla přísným zrcadlem své doby, nitra. Láska spojena se skepsí a deziluzí a zmíněná ironičnost upomíná na Jana Nerudu.

Postavy – lyrický mluvčí má podobu básníkova ega. Je to mladý muž, který hledá marně lásku a životní uspokojení. Dívky kolem něho se mění k nepoznání nebo se vdávají za majetnické starce. Dívky se stávají pouze zbožím. Sám bloudí bezcílně a hledá cestu. Charakterizuje se jako bídný červ.

Děj a kompozice-

Básně jsou vesměs lyrické,

Báseň – V dešti – lyrický subjekt, nazývaný ironicky občanem, spatří v okně mladičkou dívku. Uvažuje, nad čím dívka asi přemýšlí, co ji trápí…..hromy, divý vztek…..Není zde místo pro odvážné cíle.

Jazyk a styl

Verš je záměrně jednoduchý, téměř triviální. Uplatňuje se nejtypičtější české metrum – trochej. Tvůrce se vzdal náročné stylizace.

Sb. Čtyři knihy sonetů

Odhaluje zde tón zklamání, který vyjadřuje tato generace

Báseň – Sonet o sobě – prosazuje individualismus, dokazuje nelhostejnost, charakterizuje smysl své tvorby

Báseň – Sonet o dějinách sonetu – charakteristika předchůdců – otevřená polemika se vznešeným rétorickým patosem lumírovců proti bohaté metaforičnosti a zdobnosti, je kladen důraz na významovou stránku poezie ( sdělení), nutnost přímého pojmenování a kritičnosti.

Sbírka Tritium Vindobona – žalozpěvy z Vídně

Sbírka vypovídá o politické lyrice a je inspirována Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství – kritizuje českou politiku a skepticky se dívá do budoucnosti. V celé sbírce se jasně objevuje vřelé vlastenectví.

Sbírka Zde by měly kvést růže

Sbírka je pojata jako veršovaná epika. Autor kritizuje měšťáckou společnost z důvodu pokrytectví, zbabělosti, neupřímnosti.

Básnická sbírka řeší osudy žen a jejich otrockou morálku. Ženy měly velmi špatné postavení ve společnosti, neboť musely pouze složit muži.

Magdalena

Román byl napsán ve verších. Hovoří o prostitutce. Popisuje tragický úděl těchto žen. Odvážně kritizuje maloměšťáckou morálku a staví proti ní dvě lidské osobnosti, které se ocitli v určitém područí doby. Hrdinka prostitutka má zřejmě všší mravní základ než pokrytecký politik.

Svědomí věků

Básnický cyklus vypráví o dějinách. Jedná se o zamyšlením nad dějinami lidstva. Zajímal ho vývoj od antiky a křesťanství přes události Velké francouzské revoluce až po současnost. Byl ovlivněn V.Hugo, J.Vrchlickým.

Obdiv k antické kultuře – ideál harmonie osobnosti – ve sbírce V záři helénského slunce

Skepse vůči křesťanství Jed z Judey

Obdiv k silným osobnostem – nepokořeným, tedy lidmi s lidskou důstojností – římští císařové, Napoleon Bonaparte

Pesimismus v pohledu do budoucnosti

Konfese literáta

Macharův přínos:

-         odvážná kritika měšťácké společnosti – lhostejnost, pokrytectví, prázdné vlastenectví, kritika církve

-         realistický, střízlivý, otevřený, strohý, analytický a provokující pohled

-         subjektivní a politická lyrika, veršovaná epika – důraz na významovou stránku poezie

-         individualismus

-         forma – satira, ironie, sarkasmus, nadsázka, záliba v sonetu, prozaizace poezie

-         návaznost na Havlíčka, Nerudu

-          

Antonín Sova

(1864 – 1928)

impresionismus, symbolismus – básník české krajiny, prozaik.

Narodil se v Pacově, oblíbil si jižní Čechy a Vysočinu

Dílo:

a)      impresionistická přírodní lyrika:

Květy intimních nálad

-          imprese – lyrická krajinomalba – melancholie. Do obrazu se vkrádá krajina a promítá autorovi duševní stavy. Snaží se zachytit skutečný okamžik. Tedy subjektivní náladu či bolestné snění.

-          Báseň – U řek ……….

o         Olše…….

      Z mého kraje

-          subjektivní a přírodní lyrika – vystihuje citlivý vztah k rodnému kraji ( chudoba, drsnost krajiny). Autor zachytil krajinu jako impresionistickou proměnu, kterou mohu vnímat pouze všemi smysly. Každý smysl je určitý barevný odstín.

      Soucit a vzdor

-          společenskokritický tón – výraz odporu a revolty proti sociálnímu útlaku, neradostné mládí, smrt matky, rozepře s Vrchlickým – Suchopar, hudebnost – Píseň

Zlomená duše

-         lyrickoepická skladba – cyklus 7 monologů, které mají protispolečenský postoj

-         Smetanovo kvarteto : „ Z mého života“

-         Skladatelova tragédie – zákonitý úděl génia uštvaného okolím

-         Pocit, že každá radost musí být vykoupena hořkostí a smutkem

-         Sny X skutečnost

Symbolická poezie

Vybouřené smutky

-         typ sociálního symbolismu – stísněný pocit ze stavu společnosti

-         prázdné měšťáctví – sociální nespravedlnost, útěk poutníka do „ pohoří snů“

ÚDOLÍ Nového království

-         vrchol symbolismu a individualismu, představa Nového světa vyjádřena náboženským symbolismem _ Boží království na zemi

-         symbol poutníka vracejícího se z hor snů k zemi

-         návrat do reálného světa

-         citová disonance – patos – široce stavěný volný verš

Ještě jednou se vrátíme

-         intimní milostná a přírodní lyrika

-         vnitřní a citová opravdovost

-         symbolické obrazy vyjadřují – stav nitra – smutek, hořkost

-         „ Kdo Vám tak zchumlal tmavé vlasy“

-         dva okruhy motivů

-         ústřední motiv sadu a motiv plavby – oba časově určeny ročním obdobím ( jaro a podzim) = symbolické obrazy, nemožnost uskutečnit krásné životní představy

-         forma – střídání – tázacích a oznamovacích vět

Lyrika lásky a života

Drsná láska

Zpěvy domova

-         reakce na první světovou válku

-         sepětí s národem, domovem, přírodou

Próza:

Ivův román

-         psychologicky laděný román

-         lyrizace epiky – zachycení stavu románového hrdiny

Výpravy chudých

Sovův přínos:

-         citlivý vztah k domovu

-         používá symbolismus a impresionismus ve svých verších – lyrika přírodní, intimní

-         své subjektivní nálady vkládá do obrazu krajiny

-         sociální patos a cítění boje, vzdoru

-         patetický verš i píseň

Otokar Březina

(1868 – 1929)

vlastním jménem Václav Jebavý, básník a představitel  metafyzického symbolismu, mystik a vizionář

Narodil se v Počátcích, stal se učitelem v Nové Říši na Moravě a v Jaroměřicích nad Rokytnou. Měl samotářskou povahu. Stal se autorem 5 básnických sbírek.

Jeho myšlenkový vývoj osciloval od samoty a pochmurných nálad k překonávání sebe sama. Od spiritualismu k překonávání individualismu až k sociální humanitě.Upozornil na mystickou vzájemnost lidstva. Básník byl přesvědčen o existenci nadpozemské skutečnosti, a proto se odvrací od pozemského života. Navazuje kontakt s duchovním světem.

Dílo:

Tajemné dálky

Dílo je napsáno formou intimní lyriky. Časté jsou motivy noci, tajemství, samoty a smrti. Je zde kladen důraz na odlišnost hmotného světa od světa idejí, skutečnost od snu….báseň Moje matka – kontakty s duchovním světem a nadpozemskou realitou. Zpověď básníka připomíná bolest ze samoty vlastního srdce.Projevuje se zde vztah k jeho mrtvé matce, smrt je chápána jako vykoupení z pozemského utrpení a bídy.

Hymnický výraz – patos, řetězce metafor, přirovnání, metafor, básnické obrazy s barvami, zvuky, hmatovými a čichovými počitky

Cizí slova a biblické či odborné výrazy – hudebnost verše – složitá větná stavba – dlouhý- alexandrin

 francouzština], rýmovaný dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) vzestupný verš se stálou dieresí po šesté slabice; alexandrín je doložen ve francouzské literatuře již od 12. století, název dostal podle starofrancouzskéhé Alexandreidy. V české sylabotónické poezii je alexandrín zpravidla jako jambický verš: A teplo mrtvých vnad, jež kynulo mi svěží (alexandrín ženský), pod růžným závojem, jejž dnů mých ůsvit tkal (alexandrín mužský), žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží, (alexandrín ženský) a mrtvé polibky, jichž nežehl mne pal. (alexandrín mužský) - O. Březina.rýmovaný verš

Svítání na západě

Oxymóron – západ – symbol smrti

Jedinou nadějí člověka je víra. Představuje pokus o překonání pesimistického pohledu na život i ladění poezie. Nabyl přesvědčení, že smrt otvírá cestu poznání a pochopení tajemství pravého života. Používá široký proud obraznosti, hymnický výraz…báseň „ Tys nešla

Neurčitost tématu…….čekání na ženu, matku, inspiraci, smrt……..obraz duševního stavu lyrického hrdiny. Básník vnímá všemi smysly – konkrétní obrazy – rozsvítil lampu, natrhal kvítí…

Větry od pólu

Nejabstraktnější sbírka popisuje vrchol spirituality. Naznačuje oproštění od hmotného světa, smutek, optimismus, vážnost výrazu. Zápas dobra a zla, který naznačuje přesvědčení, že smyslem života je láska a soucit. Vítězí dobro.

Stavitelé chrámu

Báseň – Ruce spojuje pozemský život s poznáním vesmíru. Existují jisté předtsavy, že je „ dokonalejší chrám světa“, který budují geniální jednotlivci. Rozšiřují v přesvědčení, že svůj příspěvek krve, práce a smrti pro vykoupení světa přinášejí „ruce milionářů“.

Březinova tvorba je uzavřena souborem filosofických esejů.

Hudba pramenů

Představuje nejvyspělejší podobu básnické prózy v 90. letech. Březinovy básně evokují symbolické obrazy. Obrazy vyjadřují napětí mezi pozemským životem a metafyzickými představami. Autor zvýraznil pojetí symbolismu – meditace – jako vztah člověka k absolutnu, k Bohu. Využívá náboženské pojmosloví, biblické parafráze. Parafráze přenáší do svého volného verše. Využívá svoji bohatou slovní zásobu z přírodních věd. Volným spojováním samostatných obrazů, výraznou hudebností volného verše – předjal básnické experimenty poezie 20. století.